čtvrtek 23. února 2017

Názorokec #14: Aréna jedna - Otrokáři (Morgan Rice)

Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak hodně znechutila.
A pak se mi do rukou dostala Aréna jedna.



Název: Aréna jedna - Otrokáři
Autor: Morgan Rice (Goodreads, ČBDB)
Série: Přežití (1. díl ze 3)
Originální název: Arena One: Slaverunners
Rok vydání: 2012 (v ČR téhož roku)
Počet stran: 234
Nakladatelství: The Vision
Překlad: Aedit, s.r.o., www.aedit.cz

Amerika je zničena 2. občanskou válkou, při které došlo i k atomovým bombám. Není tedy divu, že po Americe běhají už jen poslední přeživší, přičemž drtivá většina z nich jsou otrokáři - krutí lidé, často biooběti, kteří unášejí zbývající, aby z nich udělali buď otroky, nebo aby je poslali do arény. A z arény se ještě nikdo nikdy nevrátil živý.

Sedmnáctiletá Brooke se svou desetiletou sestrou Bree už v horách přežívají 3 roky. Jejich otec odešel do války a jejich matka je nezvěstná, pravděpodobně mrtvá. Jednoho mrazivého dne se jim začne blýskat na lepší časy, avšak když Brooke odešla lovit, otrokáři unesli její sestru. Neváhá a vydává se na motorce ji zachránit. Nebyla by to YA kniha, kdyby se jí do cesty (doslova) nepostavil přitažlivý a stejně starý kluk, Ben, jemuž také unesli bratra. Společně se vydávají osvobodit své sourozence, ale ani jeden z nich nečekal, že se dostanou až do centra otrokářů. Co se děje dál, to prozradit nemohu, neboť bych to celé vyspoilerovala.

Na knihu jsem poprvé narazila v Google obchodě (jmenuje se to tak?), kde tato ekniha byla zdarma. Byla jsem nadšená, protože kniha zdarma a protože jsem tehdy ještě nečetla ani Hunger Games, ani cokoli známého, a tak jsem považovala autorku za geniální. Stáhla jsem si ji a na 3 roky na ni zapomněla. Pak na mě vykoukla z police v knihovně, a já udělala tu chybu, že jsem si ji půjčila.

Na začátku bych se raději vyjádřila ke stránce vzhledové, té fyzické, té ne-dějové... Chápeme se. Tak zaprvé, já chápu, že vydat knihu jednoduše není brnkačka (práva, překlad, blábláblá), ale když ji člověk vydat chce, tak by to snad mělo nějak vypadat vzhledem k vynaloženému úsilí, ne? Takže ani v nejmenším neschvaluji překlad. Číst se možná dal, ale ty pravopisné chyby...! Je to kniha, proboha! V knize pravopisné chyby být nemají (nepočítáme-li knihy ve stylu Opráski sčezkí hystoryje či jakže se to jmenuje)! Jsem ochotna přivřít oči nad čárkami, které byly občas úplně mimo a neexistující, ale plést si/jsi a sem/jsem nebo s/z...! To prostě neexistuje!

Zadruhé, strašně mě vytáčely vynechané půlřádky či řádky. Nechápejte to špatně, ono nic nechybělo, ale je to, jako

bych zničehonic vynechala řádek. Tak toto zkrátka nefunguje. Pochopila bych to v případě, že by se takto pravidelně oddělovaly odstavce nebo „scény", ale tohle byla prostě loterie. Člověk si myslí, že tato konkrétní část skončila, že hlavní postava třeba už usnula, ale záhy zjišťuje, že ani nedokončila myšlenku.

A zatřetí, vážně nechápu počin člověka, jenž na přední část přebalu ohnutého dovnitř (víte, co myslím, že jo...?) plácl recenze (nebo spíše krátké názory) o jiné knize. To jako jakože co? Fajn, byly od téže autorky, ale nemusím snad ani dopodrobna vysvětlovat, proč mě úplně zmátlo: „Tuto knihu, která konkuruje Stmívání i Upířím deníkům, budete chtít neustále číst dál, až do úplně poslední stránky! Pokud máte rádi dobrodružství, lásku a upíry, pak je tato kniha právě pro vás!".

Dále musím podotknout, že by mě vážně zajímalo, co autorka dělala na hodinách fyziky. Asi spala. Je mi srdečně jedno, že se příběh odehrává v roce 2120, kdy by lidé možná mohli být prakticky nesmrtelní, a že se jedná o sci-fi, ve které se může všechno, ale i sci-fi a fantasy nějaké meze má. Takže ne, je mi líto, ale hrdinka řídící 3 roky nepoužívanou motorku na zamrzlé silnici, na které jede rychlostí 250 km za hodinu, a pak vyletí ze silnice, přičemž se okamžitě otřepe a jede dál... Ne. Fyzika či lékařství či bůhvíco rozhodně není mojí silnou stránkou, ale ani mně není tak úplně jasné, jak je možné, že z toho hlavní hrdinové vyvázli s nějakými škrábanci a zlomeným žebrem, obzvlášť když pak porazí tlupu profesionálních zabijáků bez mrknutí oka. Nehledě na to, že se mi zdálo, že se jejich zranění poněkud podezřele rychle hojila. V jednu chvíli kovová střepina prošla celým bicepsem... a v další chvíli už může ona osoba vrhat nože nebo střílet nebo máchat sekerou a já nevím co ještě.

Zápletka byla epická asi jako pokojová rostlina. Ztratila ségru, vydala se ji zachránit. Konec. Důležité zmínit, že nějakých 70 stran se konala auto/motorko-honička. Nechápu, jak může být něco takového přirovnáváno k Hunger Games. Jistě, jsou tu arény, ale na hungergamesově extravagantní a okázalé arény zapomeňte. Jediné, čeho se zde dočkáte, je rozpadající se stadion dosti podobný kdysivěkému Koloseu. Ale jo, základní myšlenka aréna-smrt tu byla, mno. Přimíchejme Psychouše připomínající zombie a dávku nesmyslné zaláskovanosti protagonistky - tadá! Aréna jedna - Otrokáři.

Nesmyslná zaláskovanost. Takto jsem shrnula jiskření mezi Brooke a Benem. Dost hlavní hrdince závidím, protože jestli se dokáže do někoho zamilovat během 24 hodin s tím, že spolu sotvakdy mluvili (tedy až na vyjeknutí „POZOR! VŽDYŤ NÁS ZABIJEŠ!" nebo „STŘÍLEJ!")... Jó, to by byl svět hnedle pěknější.

Je mi líto, ale knize nedávám ani ty dvě hvězdičky, neb se to nedalo. Fascinuje mě, že autorce u nás v ČR vyšlo 33 knih, ale něco mi říká, že do dalších autorčiných děl vážně nepůjdu.


2 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Díky ní jsem si vzpomněla, že tato kniha na mě čeká nepřečtená na poličce :) Asi se do ní ze zvědavosti pustím, ale nebudu čekat zázrak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, snad se ti bude kniha líbit o něco víc než mně :)

      Vymazat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!