čtvrtek 16. února 2017

Názorokec #12: Léto, kdy jsem zkrásněla (Jenny Han)


Belly měří svůj život v létech, a tím nemyslíme roky, ale roční období. Všechno zajímavé a báječné se v jejím případě odehrává výhradně od června do srpna. Zimy jsou dobré pouze na to, aby počítala týdny do dalšího léta, kdy konečně s mámou a bratrem Stevenem odjede jako každý rok k moři. Tedy přesněji řečeno do prázdninového domku přímo na pláži, který patří Suzanně, mámině nejlepší přítelkyni. A k Suzanně a jejímu domu zase neodmyslitelně patří její dva synové, Konrád a Jeremiáš. Tuhle dvojičku zná Belly odmala a co si pamatuje, jenom netrpělivě čeká, až si jí kluci začnou konečně všímat a vezmou ji mezi sebe. 
A toto léto se to skutečně stane. A navíc se z nevýrazného káčátka vyloupne krásná labuť. Belly je k údivu všech najednou krásná mladá dívka. Jenže v toto báječné a zároveň hrozné léto se změní i všechno ostatní. Vlastně se promění Bellin celý život. K lepšímu i k tomu horšímu...


Název: Léto, kdy jsem zkrásněla
Autor: Jenny Han
Série: Léto (1. díl z 3)
Originální název: The summer I turned pretty
Rok vydání: 2009 (v ČR 2012)
Počet stran: 240
Nakladatelství: Jota
Překlad: V. Senko


Názorokec


Já prostě nemohu uvěřit tomu, že tato kniha je dílem Jenny Han, autorky Všem klukům, které jsem milovala. Je jedno, že se jedná o jednu z jejích prvních knih, tohle prostě není možné. Prostě ne. Některé prvky jsou sice stejné - ich-forma, „mám kluka, ale vlastně nemám", milostný 4úhelník - ale toto nemůže být dílo Jenny Han. Jestli to tedy není fatální chyba v nakladatelstvích, je přímo neuvěřitelné, jak moc se autorka zlepšila od tohoto.

„Léto, kdy jsem zkrásněla."

Myšlenka krásná, ale tím, že ji protagonistka opakovala stále dokola se pravdou vážně nestala. Narozdíl od Lary Jean z mnou zbožňované knihy Všem klukům, které jsem milovala byla Belly úplně... pitomá. Budu slušná. Nejenom, že působila nonstop jako uplakánek, fňukna a bonzačka, ona byla úplně... uááá! Její myšlenky jako by vykřikovaly: „Podívejte se na mě - jsem krásná, ale moje jediná láska z dětství mě nechce! To je konec světa, protože svět se přece točí kolem mě! Ale co, já už ho nemiluji! Už ne! Teď miluju Cama. A Jeremiáše. O můj bože, Konrád je tak krásný!" Moje vedení také vůbec nepobírá, jak je do pytle možné, že během 10 stran její milostný objekt prostřídá 3 tváře.

Ani ostatní postavy mi k srdci nijak nepřirostly, protože nebylo jak a proč. Možná ještě přivřu oči nad Jeremiášem (panebože, to je jméno) a Camem, ale ostatní? Ne, ani přes časté flashbacky do doby, kdy byli všichni roztomilí. Smůla, Kone.

Po celou dobu se Belly, naše přehlížená chudinka, jenom zaobírá svými city. Pro mě za mě, že je to třeba normální pochybovat o svých citech (ne že bych o tom já něco věděla), ale problémem je, že to je celý děj knihy. Uznávám, že jsem neměla očekávat od teenslaďáků literární díla, ale prokrista. To jsem se rovnou měla vrhnout na svůj deníček z doby, kdy mi bylo 10.

Celou dobu jsem si říkala, že teď už určitě bude ta kouzelná přeměna a konečně se bude něco i dít... a ono nic. Je velmi pravděpodobné, že nejsem cílovou skupinou (což je podivné, ačkoli 12 mi už bylo před nějakou dobou) a tenhle žánr není pro mě. Ale Jenny Han...!

„Příběh (...) je určen čtenářkám od 12 let, jež v sympatické, vtipné a svérázné Belly najdou kamarádku, které dokonale rozumí, protože prožívá podobné osudy jako ony." Jasně. 12leté holky běhají za prvním klukem, který o ně projeví zájem, aby udělaly dojem na kluka, který se jim skutečně líbí. A když konečně dostanou to, co si přály, odhodí chudáka kluka a s rozloučením s ním si hlavu nedělají. Prostě ho budou ignorovat. Jasně. Takhle se totiž 12leté holky chovají, že. 

Odteď mě můžete považovat za masochistku, ale dávám další šanci druhému dílu, teda v případě, že se nešťastnou náhodou objeví v nedaleké knihovně. Možná je to proto, že pevně doufám, že Belly přijde k rozumu. Protože to přece nemůže být tak tragické, když to je od Jenny Han... ne? (Jsem nepoučitelná.)



0 komentářů:

Okomentovat

Díky za koment! Jsi úžasný člověk!